Takže jedeme!

Ahoooój, ani nevím, jak začít. Jak se to má psát? Nevadí, jdu do toho.

Asi nejdříve něco o nás. Já Jindra a moje nejdražší polovička Míša. Jsme oba už trochu staršího vydání, ale stále plni elánu a odhodlání. Asi musíme, jelikož jsme se rozhodli i v padesáti odjet na Bali. Takže dále jako bába a dědek. A to oprávněně, jelikož máme nádherného vnoučka Kubíka.

Jsme asi trochu blázni, ale to je jedno a asi to k nám patří. Rozhodně nejsme žádní milionáři, ale dva úplně obyčejní lidi, kteří to chtějí zkusit jinde a hlavně asi utéct tomu evropskýmu životu a trochu se konečně zastavit a nasát novou exotickou atmosféru.Což se nám za celý dosavadní život v podstatě moc nepovedlo. Nemám moc představ, asi jen ty základní. Uživit sebe a Míšu, vzít ji každý den za ruku a jít na procházku. To asi stačí. Teda aspoň mě, nevím jak Míše. Ale jelikož se známe již pár let, asi tak třicet, tak myslím, že…., no nevím. Ale co vím určitě, je že ji MILUJU úplně stejně jako když jsem říkal ANO…..ANO, jsem stále zamilovaný.

Náš život, stejně asi jako váš, najednou hrooozně moc rychle utekl. Máme najednou dva dospělý kluky, kteří se o sebe už dokážou sami postarat, ale co co my? Máme určitě poslední šanci, jak si zopakovat to, jaký život byl když jsme byli bezdětní a jen sami dva.

Já jsem původem stavař, tedy spš stavební, ve Zborovský na Praze 5, Myška zase spš grafická v Helichovce na jedničce. Skoro celý společný život jsme se snažili podnikat a jednou nám to šlo a někdy ne. Tak nějak normálně, ale vždy jsme chtěli aby HOST byl spokojený. Jasně dělali jsme v pohostinství, teď několik let jsme na Šumavě, kde provozujeme hotel. Takže oba dva moc dobře víme, jaký to je se starat o lidi, tak, aby byli spokojení. Jednoho dne dne nás navštívil štáb televize Prima a Ano Šéfel a dostali jsme dvě hvězdy. Následující reakce lidí( teda ne určitě všech) nás přesvědčila o tom, že to asi děláme dobře.

Narodili jsme se oba dva v době, kdy cestování nebylo zrovna moc v kurzu, jak víte mohlo se tak max. do NDR a pak možná do Maďarska k Balatonu. Možná právě proto jak se otevřely hranice nás to táhlo ven, něco vidět, něco poznávat. Všechny svoje vydělané peníze jsme vždy utráceli za dovolenou a ani nevím proč a jak se stalo, že jsme si vybrali zrovna Jihovýchodní Asii. Asi osud. No zkrátka jsme asi tak před patnácti lety vyrazili směr Bangkok. Tak moc se nám zalíbila kultura, lidi, náboženství, sluníčko a teplo, že jsme ani jinam nechtěli. Ze zarytých bezvěrců v boha se najednou objevilo něco hezkého, milého, teplého, bůh existuje, stejně jako vesmír, určitě. jen nás k tomu museli přivést okolnosti, pohoda a hlavně lidi. A ty jsme asi v Evropě nepotkali. Počkejte, teď si prosím ale n
emyslete, že neděláme nic jiného než se teď neustále modlíme a stali se z nás nějaký malí blázni. Ne NE, ale určitě se díváme na svět trochu jinak. A tohoto lepšího(možná) člověka z nás udělala právě Asie. Určitě nejvíc jsme jezdili do Thajska, kde jsme si udělali známé a jednou za rok jsme se za nima moc těšili. Nejenom za nima, ale hlavně za TÍM dobrodružstvím, něco vidět a užít si to. Loni, úplně poprvé jsme zamířili na Bali. Asi se ptáte proč jeli někam jinam. Pokusím se o jednoduché vysvětlení. Víte, Thajsko se za tu dobu, co jsme ho navštěvovali měnilo a měnilo. Celé, tzn. i s lidma., Najednou už to nebyla a není ta země úsměvů a radosti jaká bývala dřív. Je jiná. A udělali to z ní, no kdo, MY, turisti. Tím vůbec nechci říci, že je tam špatně, to vůbec ne. Ale. No a tak jsme si řekli, že pojedeme jinam. Bali. No prostě asi jako by jsme přijeli domů. Byl to zvláštní pocit, asi nepopsatelné. Teď jsem smazal několik řádků kde jsem se to snažil popsat, ale nějak to nešlo napsat. Asi namítnete, ale vždyť se muselo změnit i Bali za ta léta co ho navštěvují turisté. Asi máte pravdu, ale my ho dříve nepoznali a tak to není s čím srovnávat, na rozdíl od Thajska. A lidi, ty jsou na Bali určitě jiní!!!! Rozhodně víc usměvaví a vstřícnější, ale zároveň jsou pyšní na svoje tradice a náboženství a život s ním spojený. Nebo nám to alespoň tak přišlo a to je důležité.Prosím, prosím neberte mé psaní jako že to tak je!!! Pro každého je to to určitě jiný a to je dobře. Píšu, nebo lépe řečeno dávám jenom SVÉ myšlenky na papír a nikomu nic nevnucuju.

V prosinci 2016 jsme se z Bali vrátili a normálně jsme se zapojili do života.tzn. udělat hostům vánoce, silvestr atd. No prostě život hospodskýho. Někdy, na konci ledna, tak asi ze mě vypadlo Míšo, co dál, nechybí ti něco? A vyšlo najevo, že oba dva nosíme v hlavě stejnou myšlenku. Balíme a jedeme! Dali jsme si termín. Listopad. No a celý náš život se převrátil. Je hromada věcí, které nás nikdy ani nenapadlo že uděláme. To, že se zbavujeme věcí, to je v pohodě(hlavně zimní, hahha), ale co se zvířatama? O tom snad ani psát nebudu. Musel bych vysušovat klávesnici. Ze všeho se odhlásit, nikomu nic nedlužit, na nic nezapomenout, aby nás úřady pak nemohli z něčeho obviňovat a my museli platit a platit. Prodat auto, no prostě všechno naplánovat a dobře promyslet. Máme takový sešit do kterého píšeme vše co nás napadne. A je toho hodně!!!! Snad se nám povede na nic nezapomenout. I když….Není to malé rozhodnutí, ale život je moc krátký na věci abychom o nich jenom přemýšleli a byli smutní z toho, třeba, podívej kolik nám je, co když budeme nemocní atd. Jasně mám to v hlavě, asi jako většina z nás. Ale u nás vyhrála asi ta naše povaha. Ono se to nepo..re. Jedem a uvidíme. Většina lidí našeho věku si asi teď klepe na čelo.Blázni. Ale pro nás dva s Míšou je určitě lepší vyrazit než si za pár let potom říkat… asi jsme to měli zkusit

Takže, J E D E M E !!!!!! 

# D ě d e k #